Kaštýl

Jednou z prvních map Moravy byla mapa Jana Ámose Komenského (1592-1670). Je považována za neznámější kartografické dílo našich zemí. Nejdříve byla vydána jako dílo Mikuláše Vischera v Amsterodamu, pak v roce 1633. Její měřítko je 1:470 000. Proti starším mapám Fabricia je poměrně podrobná, vedle 530 míst označuje také doly, hutě, lázně, vinohrady, zámky, kostely, tvrze apod. Obec HOWEZY je zde vyznačena jako poslední vesnice proti proudu Vsetínské Bečvy jako tvrz. Na další mapě Jana Kryštofa Müllera z roku 1716 je u HOWIEZY označena budova zámečku. Je tedy záhadou, zda skutečně někde na místě dnešního Kaštýla byla tvrz, či spíše jen dvůr, snad opevněný, který budil dojem tvrze. Je také možné, že autor předpokládal, že poslední vesnice na pomezí musí být i nějak opevněná. To jsou však dohady.

Obec Hovězí náležela ke vsetínskému panství, které zde vlastnilo panský dvůr. Bylo to více hospodářských stavení a jistě i místo, kde bydleli pracovníci i správce. Takový stav byl až do roku 1681, kdy pro nedostatek peněz hrabě Jiří Illésházy zastavoval nebo prodával majetek na krytí svých dluhů. To bylo důvodem prodeje obce Hovězí dne 14.března 1681; obec byla soudně oddělena od Vsetína a statek byl připsán Markétě Františce, vdově, svobodné paní ze Šnidnavy. Ta jej prodala za 21 000 zlatých majiteli Liptálu, svobodnému pánu z Ledenic. V závěti z roku 1696 byl stateček připsán synovcům Karlu a Františkovi Podstatským z Prusinovic. Karel o rok později převzal za úhradu 9 000 zlatých i bratrovu polovinu a byl vlastníkem až do roku 1718.

Kaštýl na počátku stoletíSídlem pana Podstatského byl Kaštěl, který si dal ihned postavit. O podobě a inventáři nás důkladně obeznamuje „Inventář panství vsetínského zapsaný v roce 1722“ a uložený v Zemském archivu v Brně (rukopis č.242).

Byla to důkladná jednopatrová budova obehnaná vysokým plotem. Do zámečku se vcházelo těžkými dvojitými vraty pobitými čtyřmi sty hlavatými hřeby. V přízemí byly vrchnostenské kanceláře, kuchyně a byt správce. Nahoře byly panské pokoje. Okna v přízemí byla zamřížovaná a složená ze skleněných koleček,které byly vyrobeny v panské huti v Hrozenkově a zasazeny do olova. Horní okna byla však již z tabulového skla, tehdy ještě poměrně vzácného. Kování v oknech a dveřích v přízemí bylo jen železné, v prvním poschodí pocínované a zdobené. Na šindelové střeše byla uprostřed malá věž zakončená pocínovanou makovicí a čtyři vikýře, rovněž zdobené pocínovanými makovicemi.

Inventář popisuje i další budovy. Byl to především panský dvůr a stáje a všechen dobytek, který v nich byl. Uváděna jsou i jména krav: Linda šedivá o jednom rohu, Javora černá, Rosula, Růžena, Květuše atd. Dále stodoly, nová a stará mléčna, byt včelaře, oficírská chalupa, sušírna, ledovna, dolní sklep, byt sládka spolu s pivovarem, palírna, panský hovězský šenk, chlévy při šenku a v Hovízkách, vápenka v Huslenkách, Dinotici, salajka v Kýchové.

Na velké zahradě byl proutím ohrazený včelín s 98 kláty včel a 74 kláty prázdnými. Zahrada pro kuchyň zaujímala čtyři velké záhony, kolem kterých ve třech řadách byl vysázen rybíz, na čtvrté straně angrešt, uprostřed se vyjímala egyptská růže. Kolem byly krásné stromy jabloní a slív. Zahrada byla ohrazena kusem zdi z nepálených cihel, ostatní část dřevem.

Majitel panství pan Karel Podstatský žil s manželkou na zámečku. Zdá se, že byl u poddaných oblíben pro svou mírnost a snášenlivost i protestantům. Na Kaštýle se manželce narodily tři dítky. 8.května 1700 byl křtěn ve vsetínském kostele Karel Jan Josef. Záznam v matrice jako otce uvádí rytíře Karla Antonína Podstatského z Prusinovic, matka milostivá paní Leonora, paní na Liptále a Hovězí. Kmotři byli Jiří Vlha a jeho sestra Marina, žebráci z Hovězí. Téměř přesně za rok došlo ke křtu dvojčat Anny Marie Rosy a Maria Josefa. Kmotři byli dle tehdejšího zvyku opět žebráci – mělo to dětem přinášet štěstí – Jiří Vlha a Zuzana Měchurka.

Po dvaceti letech se majitel rozhoduje k prodeji statku, a tak se Hovězí opět stává majetkem vsetínského panství, tedy Mikuláše Illésházyho. Jistě důvodem bylo i zpustošení obce Uhry v roce 1708 a také to, že jako velitel Valašského sboru neubránil horské průsmyky a cestu ke Vsetínu. Také četné spory se Zděchovem o pastviny Polana při potoce Tvarožném přispěly k rozhodnutí o prodeji statku, za který obdržel 44 000 zlatých. Po odprodeji odchází k příbuzným do Litenčic.

Po opětném splynutí hovězského statku se vsetínským stává se Kaštýl pouhou úřednickou budovou. Později ještě byl na čas sídlem hraběnky Teresie z Gatenburku, tehdejší milenky posledního pána z rodu Illésházy – Štěpána.

Stalo se tak roku 1827, kdy jí vyhradil doživotní užívání statku. Manželství Štěpána s Terezií hraběnkou Barkóczyovou bylo bezdětné, ale z jeho nemanželského vztahu s hraběnkou z Gattnburku, provdanou za Karla Schraffa, se mu narodily dcery. Tak se stalo, že roku 1831 vsetínské panství získaly Marie a Terezie a vlastní děti Sidonie, rozená Scharffové, a její bratr Mořic. Sidonie postoupila svůj podíl manželovi Josefu, rytíři z Wachterů, který pak skoupil i podíly jejich sourozenců.

Toho roku řádila v kraji cholera a nový majitel dal proměnit Kaštýl v cholerovou nemocnici o 24 postelích. Po této době sídlo pustlo. Za panství Thonetů byla v něm i poboční dílna – rašplovna, součást továrny na nábytek.

Roku 1899 pronajala jej obec od panství pro sídlo četnické stanice, která sem přesídlila ze Zděchova, a byty pro ně. Při pozemkové reformě roku 1936 připadl Kaštýl i s přilehlými pozemky obci. V době okupace zde sídlili i němečtí četníci. Prostory se také staly sídlem obecního úřadu, školní jídelny, mateřské školy, obecní knihovny a několik rodin zde mělo byty.

Kaštýl nyní:

Dlouhý čas to bylo ponuré stavení, bez architektonické zajímavosti, bez zájmu památkového úřadu, bez oprav a bez prospěšnějšího využití, které by oživilo význam tohoto pamětníka minulosti. Vniveč vyzněly i snahy o zřízení domova důchodců či komerčního využití, a tak obec prodává stavbu i s okolními pozemky. Novým majitelem se stává KVD s.r.o. od roku 1997.

V současnosti Kaštýl prochází několikaletou přestavbou, obvodové stěny jsou vyvýšeny, nová střecha je zdobena vikýři, dochází k vnitřní přestavbě a nová fasáda budí dobrý dojem. Velikost a počet oken je zachován. Opětně je to spolu s kostelem významná dominanta obce.