Významné osobnosti

ERBAN Evžen – politik
18. 6. 1912 Vsetín – 26. 7. 1994 Praha

Syn revírníka v Hovězí – Huslenky. Brzy se zapojil do politické práce a za války byl spoluzakladatelem ilegálního odborového hnutí. V této činnosti pokračuje i po roce 1945 a je zvolen předsedou Ústřední rady odborů. Po roce 1948 je ministrem sociální péče, dále ministrem pracovních sil. V roce 1968 po rezignaci Fr.Kriegla se stavá předsedou ÚV Národní fronty a po delší době bez významnější funkce se plně zapojuje do normalizačního procesu. Ještě v roce 1969 je zvolen předsedou České národní rady, opětně pak i v roce 1971 a 1976.
 

HAJNÝ Zdeněk – psycholog, výtvarník
30. 1. 1942 Vsetín

V roce 1959 maturoval na gymnáziu ve Vsetíně, kam dojížděl z Hovězí, kde bydlel s matkou, učitelkou výtvarné výchovy. V roce 1964 absolvoval provozně ekonomickou fakultu v Brně, v roce 1975 absolvoval filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze obor psychologii. Jako vysokoškolský učitel přednášel psychologii a estetiku na katedře pedagogiky VŠZ v Praze. Od roku 1983 se plně věnuje malířství, je majitelem galerie Cesty ke světlu v Praze – Chodově. Zde představuje projekty multimediální syntézy obrazů, světla, hudby a vůně. Uspořádal řadu úspěšných samostatných výstav v řadě měst ČR, ale i výstavu v zahraničí. Velký úspěch a uznání sklidil v Německu, Rakousku, Budapešti, Barceloně, Varšavě, Moskvě i v Leningradu. Malíř Zdeněk Hajný vykazuje ve své tvorbě osobitý projev duchovně meditativního zaměření. Pomáhá objevovat náš vnitřní svět, vzbuzuje v nás touhu duchovně žít, snít a směřovat k „Hledání světla“.

Zdeněk Hajný

 

HEJA Josef – řezbář
12. 3. 1902 Hovězí – 5. 9. 1985 Halenkov

Své první řezbářské práce vystavil ve Valašském Meziříčí asi v roce 1965. Tvary jeho zvířátek a ptáků vycházely z přirozeného tvaru dřeva. Pod vlivem zájmu o své práce se pustil do zpracování špalíků na lidské postavy, které povrchově polychromoval jen pastelkami nebo vodovými barvami. Jeho práce nalezneme ve sbírkách rožnovského i olomouckého muzea a také v národopisném muzeu v Praze. Vyřezal řadu figurek a betlémů, které došly uznání a na jeho počest se scházejí řezbáři v rožnovském skanzenu. Byl o něm natočen televizní film: Jak dřevo promluvilo. Jeden z jeho betlémů Svatá rodina je zobrazen na vánoční známce ČR v roce 1996.

Josef Heja

 

OLŠER Břetislav – publicista, spisovatel
Narozen: 1947
Ke svým dvanáctým narozeninám dostal od svého otce, velmi ctěného vesnického učitele na Valašsku, knížku Vojtěcha Zamarovského „Objevení Tróje”. Tenkrát ještě netušil, jak toto skvělé dílo literatury faktu silně ovlivní jeho další život. Okouzlen činem Heinricha Schliemanna se rozhodl, že jednou také objeví Tróju, tu svoji. Začal snít, toužit po romantických dálkách a cestovat. Jako novinář navštívil na pětašedesát zemí světa, a i když žádné tajemné město neodkryl, objevil to nejcennější: nahlédl do srdcí a duší. Třikrát procestoval Indočínu, aby pochopil, proč vietnamští vojáci se zbraněmi z druhé světové války a bambusovými pastmi v džungli zvítězili nad nejvyzbrojenější armádou světa. V roce 1990 navštívil černobylskou „zónu smrti“, Gomel, Kyjev a další místa postižená havárií atomové elektrárny v Černobylu, aby studoval fenomén ,selhání lidského faktoru’. Byl prvním českým žurnalistou, který v roce 1991 udělal ve Vilniusu v parlamentu, odděleném od ruských tanků barikádami, rozhovor s prezidentem Litvy Vitautasem Landsbergisem. Rok poté uskutečnil během války na rozpadajícím se Balkáně rozhovor s posledním prezidentem Jugoslávie Stipe Mesičem. Poprvé se Češi dozvěděli o tzv. romském exodu do Kanady až z jeho torontských článků v únoru 1997. Knihy provází vlastními fotografiemi, z nichž uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí. Napsal desítky publicistických scénářů pro televizi i rozhlas. Do řady zemí se vrací i několikrát. Poznal tak z mnoha pohledů Vietnam, Egypt, Maroko, Ukrajinu, Skandinávii, JAR, Velkou Británii, Izrael, Maltu, Balkán, Kubu, Thajsko, Francii, Rusko, Kanadu, USA či Španělsko, Itálii a Portugalsko. Svému rodnému Valašsku věnoval příběhy lidí a jejich koní v knize pod názvem "(Ne)čas mezi texisy", za kterou získal jednu z prestižních česko-slovenských Cen E. E. Kische za výjimečná díla literatury faktu. Stejné ocenění mu pak bylo uděleno ještě dvakrát.

http://bretislav-olser.enface.cz/

Břetislav Olšer

PAVELKA František – zasloužilý mistr sportu

16. 6. 1928 Hovězí – 1. 8. 1996 Hovězí

 

Celoživotní sportovní a turistickou aktivitu začal v tělocvičně a sportovištích Sokola Hovězí. Později se jeho zájem soustředil na turistiku a to ve všech jejich formách: pěší, vysokohorská, cykloturistika, mototuristika, lyžování a vodáctví. Vynikajících úspěchů dosáhl především v lyžování a na vodě. Má za sebou několik prvosjezdů – přejezd Černého moře na kajaku. Čtyřikrát získal Mistrovskou výkonnostní třídu, udělen titul Vzorný cvičitel – 1967. Mistr turistiky 1965 a v roce 1986 zasloužilý mistr turistiky. Je nositelem Zlatého odznaku TID s vavřínem – Tour Internacionál Banubien. Získal bronzovou a stříbrnou medaili Polské námořní centrály – admiralita v Gdyni a další pamětní medaile a odznaky. Také jeho manželka Marie a děti Dana a Petr dosáhli v turistice velkých úspěchů a ocenění.

 

POTOČNÝ František – etnograf a kameraman
9. 1. 1926 Hovězí – 13. 10. 1987 Vsetín
Původním povoláním zámečník, později ve státních službách. Předčasně odešel na invalidní důchod. Byl dobrým sportovcem, závodníkem na kole, závodním střelcem, parašutistou. Měl rád přírodu, turistiku, myslivectví. Od šedesátých let se jeho zájme výhradně soustředil na fotografování a filmování. Patřil k zakládajícím členům Etnofilmu Rožnov a byl aktivní v práci i výstavnictví vsetínského fotoklubu. Jeho filmy se věnují národopisné tématice, po umělecké stránce jsou dokonalé a historicky cenné. Většina filmů je uložena ve skanzenu v Rožnově. Mnoho jeho filmů bylo i na celostátních přehlídkách oceněno Velkou cenou 1977, 1979, 1983. Jsou to: Chleba z kameňa, Křivačkář, Masopust na Valašku, Neplačte vlaštovky. Populární byli i filmy: Medailon prof. Langra, Kácení máje v Huslenkách, Josef Heja, řezbář z Dinotice, Kronika o vlně, Vyhaslé pece – poslední pečení u Láčíků v Hovězí, Metlař Fila z Hovězí, Houby a houby – groteska z hospody u Prcínů.
František Potočný

RYDLO Otto, PhMr. – politický pracovník

1896 Hodice u Třeště – 20. 3. 1974 Praha

 

Brzy se zapojil do politické práce jako redaktor třebíčské Jiskry a zastává funkci tajemníka odborů. Stal se i tajemníkem ÚV KSČ s působností zemědělství a družstevnictví. V Praze dokončil studia farmacie. Na počátku nacistické okupace převzal v Praze výrobu léčiv. V roce 1942 si pronajímá místnosti a zařizuje v Hovězí léčebný ústav. Tím se obec stává známou, snaží se o otevření lékárny a plánuje i stavbu velkého sanatoria. Organizuje i další zdravotnické akce a semináře, stojí i za řadou kulturních akcí, hostí umělce. V roce 1949 je mu znemožněna další aktivita a lázně zanikají. Dostává se do komunistického kriminálu. Od víry v rudou hvězdu dochází k poznání a víře ve hvězdu betlémskou. V Chebu a Aši objevil neznámé dokumenty o tamních pobytech Beethovena a Schumana.

 

ŘÍČAN Gustav Adolf – přírodovědec
21. 7. 1867 Borová u Přibyslavi – 6. 7. 1939 Hovězí

Studoval ve Vídni, Erlangen a v Rostocku. Působil jako českobratrský evangelický farář v Hovězí. Hlavním jeho úsilím vedle mravního povznesení valašského lidu byla láska k přírodě. Byl významným botanikem a publikoval své poznatky v časopisech Přírodní věda, Naše Valašsko a ve Sborníku Přírodovědné společnosti v Moravské Ostravě. Založil herbář, který je uložený ve valašskomeziříčském muzeu. V knize Okres vsetínský z roku 1938 nalezneme jeho studie o květeně a zvířeně okresu. Některé další studie: Chrpa javornická a její naleziště na Moravě, Květena Makyty v Moravských Karpatech, Orchideové louky u Vsetína, Květena Javorníků s mapkou, Staré tisy na Moravském Valašsku, Z domácího léčení lidového na Valašsku atd.

Gustav Adolf Říčan

ŘÍČAN Gustav – vlastivědný pracovník

21. 4. 1912 Hovězí – 21. 10. 1973 Suchdol

 

Stejně jako jeho otec se po studiích stal evangelickým kazatelem v Suchdole. Ve svých vlastivědných studiích se zabýval duchovním životem na Kravařsku a napsal články o cestách Františka Palackého do rodného kraje.

ŘÍČAN Rudolf – historik

23. 9. 1899 Hovězí – 2. 10. 1975 Praha

 

Příklad otce ho dovedl ke studiu bohosloví a působil jako českobratrský farář a od roku 1946 jako profesor Husovy fakulty UK v Praze. Věnoval se dějinám evangelíků a toleranční literatuře na Valašsku. V roce 1968 vyšel jeho kritický článek v časopise Plamen Občané druhého řádu.

 

VÁLEK Josef – národopisný pracovník
31. 8. 1871 Vsetín – 19. 12. 1937 Hovězí

Profesor Válek navštěvoval obecnou školu na Vsetíně a gymnázium ve Valašském Meziříčí. Po ukončení studií na filosofické fakultě v Praze se stává profesorem na obchodní akademii v Brně. Národopisný ruch na něho zapůsobil tak, že se zúčastňuje národopisné výstavy v Praze roku 1895, když před tím v roce 1892 pomáhá s organizací národopisné výstavy na Vsetíně. Píše první národopisné studie: Průvodce výstavy vsacké, O dožaté a s Dušanem Jurkovičem uveřejnil obsáhlé pojednání o valašské osadě. Po tragickém úrazu zanechal profesury a přepracován se uchyluje do horské samoty v Hovězí údolí Kychová. Tam vzniká jeho největší práce „Poznámky k mapě moravského Valašska“, dále studie o selské a pastevecké kolonizaci Valašska, řada map, článků, které jako redaktor Našeho Valašska tam uveřejňuje. Každý pracovník literární, výtvarník i hudebník zajímající se o kraj, se s ním setkává v jeho bydlišti. Shromáždil zde bohatý rukopisný archiv, který obsahuje výpisky o kraji ze všech tehdy dostupných publikací. Vzorně zpracoval archiv vsetínského panství a získal jej pro okresní muzeum. Josef Válek byl nejlepší tehdejší znalec Valašska.

Josef Válek

VLČEK Vladimír – filmový režisér

27. 1. 1919 Vsetín – 22. 11. 1977 Anglie

 

Spolu s rodiči, oba byli učitelé, žil na Hovězí v části Huslenky. V roce 1937 maturoval na gymnáziu ve Valašské Meziříčí. Jako studen se dostal za války k filmu a pracoval v Hamburku s filmovým režisérem Helmutem Koutnerem na snímku Romance moll. Po válce dosáhl svého životního cíle a jako režisér vytvořil film Advent, Zítra se bude tančit všude, Komediant a Rudá záře nad Kladnem podle románu A.Zápotockého a film V proudech. Po roce 1945 působí v Moskvě jako kulturní atašé. V šedesátých letech doprovázel po Valašsku s kamerou partyzánského velitele Murzina. Byla mu udělena Stalinova cena. Po okupaci Československa v roce 1968 emigruje do Paříže, dále snad natočil několik reklamních snímků v Itálii, Francii, Číně a Japonsku, kde natáčí film Když kvetou sakury. Jedna z japonských hereček se stává jeho třetí ženou. První manželkou byla herečka Jana Dítětová. Jeho poslední manželka Rosemary Bauer ho pohřbívá v Grünwaldu u Mnichova.